Na konci loňského roku se mě zeptala nejlepší kamarádka, zda ve svém životě lituju nějakého rozhodnutí a moje odpověď byla, že lituji jen toho, že jsem nezačala na terapie chodit chodit už dřív.
Klárku jsem začala před delší dobou sledovat na Instagramu a zdála se mi inspirativní, lidská a moudrá. Že dokáže vysvětlovat psychologii tak jako “selským rozumem” a srozumitelně. Jednou jsem si zašla na seminář a zvažovala jsem účast na dalším. Pak se ale děl život a já se rozhodla rovnou pro osobní terapii. Nevěděla jsem do čeho vlastně jdu, jen jsem věděla s kým.
Jsem opravdu moc vděčná, že jsem si jako svého průvodce na cestě za sebepoznáním a sebeporozuměním vybrala právě Klárku. Mám s ní pocit, že i když jdu pěkně temnou uličkou a nevidím si ani pod nohy, že ona vždy nasvítí baterkou přesně tam, kam je třeba a já můžu udělat další krok vpřed a vědět, že ať se tam stane cokoli, nejsem na to úplně sama.
